evidence.ninja

Vhled do uvažování Petra Macinky o tématu klimatické změny poskytuje jeho rozhovor pro Deník N z února tohoto roku. Shromáždil zde pozoruhodnou směs mýtů, konspirací a fám, které demonstrují jeho naprostou nekompetenci pro výkon funkce ministra životního prostředí. Macinka například v rozhovoru zmiňuje, že by za současným prudkým oteplováním mohla být změna sluneční aktivity. Ta přitom dlouhodobě stagnuje či klesá, což je hlavní důvod, proč její role v masivním globálním oteplení byla již před desítkami let vědeckým výzkumem vyvrácena.

V rozhovoru jsme identifikovali nejméně osm zásadních faktických chyb a zavádějících tvrzení, z nichž každé samo o sobě odporuje základním poznatkům klimatické vědy. Jde například o popření dominantního vlivu člověka na současné oteplování, zlehčování vědeckého konsenzu či zaměňování autoritativních institucí s okrajovými lobbistickými skupinami, tedy o elementární klimatické poznatky. Je zřejmé, že Macinka nemá základní povědomí o práci, kterou by měl vykonávat.

Petr Macinka. Výrok 1:

(Člověk) nemá (na klima, pozn. evidence.ninja) zásadní vliv. To je podvod a lež.

Výrok je v přímém rozporu s vědeckými poznatky. IPCC, přední mezinárodní orgán pro hodnocení změny klimatu, ve své Šesté hodnotící zprávě (AR6) jasně uvádí, že je jednoznačné, že došlo k oteplení atmosféry, oceánů a pevniny lidským vlivem. Vědecká komunita se shoduje, že lidská činnost je dominantní příčinou pozorovaného oteplování od poloviny 20. století. Ke stejnému závěru dochází expertní stanovisko Akademie věd ČR z roku 2020, stejně se vyjadřují stanoviska v podstatě všech relevantních expertních institucí. Žádný respektovaný národní ani mezinárodní vědecký orgán dnes nezpochybňuje závěr, že současná změna klimatu je způsobena lidskou činností. Poslední institucí, která tento závěr odmítala, byla Americká asociace ropných geologů, ta však své stanovisko revidovala již v roce 2007.

Petr Macinka. Výrok 2:

Klima se mění, měnilo se vždycky a vždycky se měnit bude. A představa, že na to má nějaký dominantní vliv člověk, je představa falešná, představa nevědecká.

Současné změny probíhají řádově rychleji než v geologické minulosti, a to kvůli lidské činnosti. I když v dlouhodobějším horizontu mají vliv na oteplení i přírodní faktory (sluneční aktivita, sopečná činnost, orbitální cykly), v krátkodobějším horizontu tyto ne-antropogenní faktory vysvětlují jen malou část oteplení (změny nejsou vysvětlitelné bez zahrnutí emisí produkovaných lidmi).

Zpráva IPCC lidské a přírodní faktory rovněž porovnává: Pravděpodobný rozsah celkového nárůstu globální povrchové teploty způsobeného člověkem mezi obdobími 1850–1900 a 2010–2019 je 0,8 °C až 1,3 °C (s nejlepším odhadem 1,07 °C). Toto pozorované oteplení je téměř zcela vysvětlitelné lidským vlivem, zatímco přirozené faktory (sluneční a sopečná činnost) měly jen zanedbatelný vliv (± 0,1 °C).

Fyzikální modelování ukazuje, že přírodní faktory nedokážou vysvětlit pozorované oteplení na základě známých fyzikálních principů (Zdroj: IPCC AR6)

Petr Macinka. Výrok 3:

Ti lidé, kteří tvrdí, že je na tom devětadevadesátiprocentní konsenzus všech vědců na světě, lžou, protože to není pravda.

Autor na tomto i dalších místech rozhovoru směšuje práci IPCC s tzv. analýzami konsensu, které posuzují míru shody na základních parametrech změny klimatu (např. analýzou abstraktů vědeckých prací). V otázce antropogenních příčin, kterou zpochybňuje autor výroku, je shoda vědců drtivá. Analýzy konsensu uvádějí různou míru shody mezi klimatickými vědci, obvykle se však pohybuje mezi 90–100 procenty. V absolutních číslech to znamená, že v tisícovkách až desetitisícovkách odborných textů nacházíme jednotky „klimaskeptických“ případů. Některé ze studií ukazují, že míra shody na příčinách změn se snižuje s nižší odborností v dané specializaci.

Petr Macinka. Výrok 4:

Občas si něco přečtu a prostě vidím, že vždycky nejhlasitějším vyhlašovatelem těchto podobných takzvaných konsenzů nebo pseudokonsenzů je klimatický panel OSN.

IPCC (klimatický panel OSN) není „vyhlašovatelem pseudokonsenzů“, ale mezivládním orgánem, který syntetizuje a hodnotí tisíce vědeckých publikací z celého světa. Jeho zprávy jsou výsledkem práce tisíců vědců, které během rigorózního procesu musejí transparentně zahrnout všechny připomínky. Text zpráv prochází vícestupňovým, otevřeným a transparentním recenzním procesem. Kompletní seznam připomínek i odpovědí je veřejně přístupný. Závěry IPCC představují nejkomplexnější a nejautoritativnější vědecké hodnocení změny klimatu. Některými odborníky jsou jeho závěry naopak považovány za příliš konzervativní, neboť panel se snaží dosáhnout minimální úrovně vědecké shody.

Petr Macinka. Výrok 5:

V roce 2003 takzvaná nevládní IPCC neboli NIPCC (…) dělal vážný oponentní panel k tomu pod OSN.

NIPCC (Non-governmental International Panel on Climate Change) je dnes již neaktivní skupina, která se prezentovala jako alternativa k IPCC, ale není to rovnocenný vědecký orgán. Jednalo se o malou skupinu, která nikdy nevykazovala rysy vědecké instituce. Její zprávy nebyly podrobeny stejnému rigoróznímu recenznímu procesu jako zprávy IPCC, a od roku 2018 nevykazuje žádnou činnost. Narozdíl od IPCC, zprávy nebyly tvořeny transparentním procesem s možností vkládat připomínky. Zprávy NIPCC jsou kritizovány za selektivní výběr dat a ignorování zásadních vědeckých poznatků. Krom toho jsou zde vážné pochybnosti o vědecké integritě NIPCC. Sociálně-vědní výzkum ukazuje, že se nejedná o vědeckou instituci, ale spíše o nátlakovou organizaci průmyslových zájmů. NIPCC je spjat s konzervativním think tankem Heartland Institute, který měl podle uniklých dokumentů sponzorovat NIPCC stovkami tisíc dolarů ročně. Heartland Institute byl přitom dlouhodobě sponzorován fosilním průmyslem — firmami jako je Exxon Mobil, Koch Industries, ale také tabákovou společností Philip Morris, které jsou proslulé nekalými praktikami zaměřenými na diskreditace vědeckých poznatků, které ohrožují jejich zájmy.

Petr Macinka. Výrok 6:

Vidím řadu vážných vědeckých názorů, studií a postojů, které říkají, že není žádná klimatická krize, že to je podvod, a říkají, že vliv člověka na změny klimatu je zanedbatelný a nedá se porovnat s některými jinými faktory.

Zde bychom se opakovali, ale můžeme citovat z expertního stanoviska AV ČR (2020), které samo o sobě neodkazuje na Macinkou kritizovaný panel IPCC:

Je doložen nárůst koncentrací skleníkových plynů a dominantní podíl člověka na jejich zvyšování.
Jsou doloženy změny charakteristik klimatického systému Země (především teploty vzduchu) i změny v biosféře či kryosféře (zejména tání ledových příkrovů).
Je prokázána souvislost mezi nárůstem koncentrace skleníkových plynů a růstem teploty.
Je tedy prokázána příčinná souvislost mezi činností člověka a změnou klimatu, a to ve shodě s pozorovanými daty a v souladu s fyzikálními zákonitostmi, kterými se dotčené procesy řídí.
Pozorované změny nelze vysvětlit žádnou alternativní teorií, např. astronomickými cykly Země, změnami v radiačním výkonu Slunce ani náhlou událostí (výbuchem sopky či dopadem mimozemského tělesa).

Petr Macinka. Výrok 7:

O placatosti Země se nás snaží přesvědčit klimatičtí aktivisté, kteří říkají, že už dávno neplatí, že vliv na Zemi má měnící se intenzita slunečního záření a klima ovlivňujeme pouze my – lidé. ... Ti lidé tvrdí, že měnící se intenzita slunečního záření už přestala měnit klima. Protože teď už jsme za to zodpovědní jenom my. Je to směšné.

Sluneční cykly mají vliv na klima, v posledních desetiletích ale jejich intenzita klesá nebo stagnuje, zatímco teploty výrazně rostou. Studie ukazují, že sluneční aktivita přestala být hlavním hybatelem oteplování minimálně od poloviny 20. století. Úplně bez vlivu není, ale její podíl je nyní zanedbatelný ve srovnání s lidskými emisemi skleníkových plynů.

Graf zobrazujující vývoj teploty a sluneční aktivity — Teplota versus solární aktivita (Zdroj: NASA)

Petr Macinka. Výrok 8:

Já sleduju proměnu IPCC. Klimatologie je o matematických modelech. Rozumět klimatu je otázka geologie, je to otázka fyziky. Klimatologie se stala vědou, která je vyvyšována.

Klimatologie je komplexní vědecká disciplína, která integruje poznatky z mnoha oborů, včetně geologie, fyziky, chemie, oceánografie a biologie. Numerické modely jsou klíčovým nástrojem pro pochopení a předpovídání klimatu, které jsou založeny na fyzikálních zákonech a empirických pozorováních. Kritika „vyvyšování“ klimatologie a osobních motivací vědců je ad hominem útokem, který neodráží vědeckou integritu a rigoróznost práce tisíců vědců, kteří přispívají k poznání změny klimatu.

Shrnutí manipulativních technik

Petr Macinka v rozhovoru používá prastaré a dávno vyvrácené klimapopíračské argumenty zpochybňující zásadní vliv člověka na klima v posledních desetiletích. V klimapopíračské komunitě je běžné i jeho zpochybňování konsensu vědců na základních příčinách změny klimatu či argumentace „heretickými vědci“ (NIPCC). Uchyluje se ovšem i k ad hominem útokům (vědci létající první třídou apod.).

Rozhovor systematicky využívá řadu logických klamů k podkopání důvěry ve vědecký konsenzus o změně klimatu. Mezi nejčastější patří slaměný panák, kdy jsou argumenty oponentů zkreslovány a zjednodušovány. Dovolává se falešných expertů, kdy jsou menšinové a nerelevantní názory prezentovány jako rovnocenné skutečné vědecké práci. Dále se objevují útoky ad hominem, které napadají osoby vědců místo jejich argumentů. Nechybí ani nepodložené konspirační teorie, které naznačují organizované spiknutí s cílem oklamat veřejnost. Tyto techniky jsou charakteristické pro dezinformační kampaně a jejich cílem je vytvořit falešný dojem nejednotnosti a kontroverze tam, kde ve skutečnosti panuje široká vědecká shoda.

Petr Macinka vykresluje svět jakési paralelní vědy, která údajně zjistila něco zcela jiného než přední vědecké světové instituce. Bližší pohled ale ukáže, že jím zmiňované instituce pouze předstírají svoje vědecké zaměření. Ve skutečnosti se nejedná o výzkumné instituce, navíc mají napojení na fosilní průmysl. Macinkou zmiňované argumenty jsou nepodložené současným stavem poznání a byly mnohokrát vyvráceny již před desítkami let. Jde o vcelku známou strategii, jejímž cílem je oddalovat opatření, která by mohla zmírnit dopady změny klimatu. V konečném důsledku je tak kvůli nekompetenci tohoto kandidáta reálné, že bude ohrožena jak ochrana přírody a klimatu, tak zavádění účinných adaptačních opatření, které nás mohou před negativními dopady klimatické změny chránit.

Nekompetence jako program pro životní prostředí?

Shrnutí manipulativních technik

Zdroje