EPH ve stopách Totalu: zakrývání dopadů fosilního průmyslu na klima

Věděli už v roce 1971

Koncem 60. a v 70. letech rostla pozornost věnovaná klimatické vědě i ve Francii. Vzniklo Ministerstvo pro ochranu přírody a životního prostředí, bestseller Utopie od René Dumonta se dostal do širokého povědomí. Total na tuto atmosféru reagoval a vytvořil interní divizi pro otázky životního prostředí.

Výsledkem byl mimo jiné článek „Znečištění atmosféry a klima", zveřejněný v roce 1971 ve firemním časopise Total Information.

„Od 19. století lidé spalují stále větší množství fosilních paliv. To vede k uvolňování obrovských množství oxidu uhličitého [...] Celkové množství oxidu uhličitého přítomného v atmosféře se proto výrazně zvýšilo [...] Nárůst činil přibližně 15 % za posledních 150 let, což není zanedbatelné. A [...] pokud bude spotřeba uhlí a ropy pokračovat stejným tempem i v nadcházejících letech, koncentrace oxidu uhličitého dosáhne kolem roku 2010 hodnoty 400 částic na milion [...]"

Predikce se ukázala jako přesná — hodnota 400 ppm byla skutečně dosažena v roce 2015. Zpráva zároveň popisovala, že toto množství povede ke zvýšenému zachytávání tepla s potenciálně závažnými důsledky.

Bernard Tramier, ředitel pro životní prostředí společnosti Elf, v roce 1986 napsal výkonnému výboru:

„Problémy související s interakcemi různých znečišťujících látek ve vyšších vrstvách atmosféry se v nadcházejících letech stanou předmětem pozornosti. Případ ozonu je již znám, avšak hromadění CO₂ a CH₄ v atmosféře a z toho vyplývající skleníkový efekt nevyhnutelně změní naše životní prostředí. Všechny modely se shodují v předpovědi globálního oteplování, avšak velikost tohoto jevu zůstává neurčena. První reakce byly samozřejmě snahy o ‚zdanění fosilních paliv‘, a je tedy zřejmé, že se ropný průmysl bude muset znovu připravit na svou obranu."

A Total se připravovat začal.

Přechod k obraně fosilního byznysu

V roce 1987 se konalo sympozium organizace IPIECA (Mezinárodní asociace pro ochranu životního prostředí ropného průmyslu), z něhož vznikla Pracovní skupina pro globální klimatickou změnu. Účastnili se zástupci Exxonu, Amerického ropného institutu (API) a Elf — další francouzské ropné společnosti, která se v roce 1999 s Totalem sloučila.

Výsledkem nebyla strategie pro snižování emisí, ale strategie pro oddalování klimatické politiky. Jejími pilíři bylo zdůrazňování nejistot vědy, volání po dalším výzkumu namísto okamžitých opatření, upozorňování na náklady energetického přechodu a návrh regulací, které by nezasahovaly do jádra fosilního byznysu.

Strategie, kterou fosilní průmysl v nadcházejících dekádách nasadil, nevznikla v Paříži — byla importována z USA. Exxon, který měl v 70. a 80. letech jedny z nejpreciznějších interních znalostí o příčinách a důsledcích klimatické změny, se rozhodl tyto znalosti veřejně popírat. Inspirací mu přitom byly mediální strategie tabákového průmyslu, který po desetiletí zakrýval poznatky o škodlivosti cigaret.

Skrze globální lobbistické sítě ropného průmyslu se tento přístup začal šířit koordinovaně do dalších zemí a firem — včetně Totalu a Elfu.

V roce 1989 vznikla organizace EUROPIA (Asociace evropského ropného průmyslu), která zajistila, že návrh evropské ekologické daně byl v roce 1992 podmíněn přijetím obdobných opatření v USA a Japonsku — a nakonec ho Rada evropských ministrů hospodářství odmítla. Jak Tramier poznamenal, Total byl v lobbingu v Bruselu aktivnější než Elf: na plný úvazek tam měl zaměstnance přímo pro tento účel. Neúspěch ekologické daně pak oslabil vyjednávací pozici EU na summitu v Riu.

Byznys jako obvykle

V 90. letech a v první dekádě nového tisíciletí Total průběžně aktualizoval svou veřejnou komunikaci — ale nikoli svůj byznys model.

V roce 1997 generální ředitel Elfu Jaffré ohlásil cíl snížení emisí o 15 % do roku 2010. Po převzetí Elfu a Petrofiny v roce 1999 byl tento dobrovolný závazek tiše zrušen. V roce 2004 výroční zpráva Totalu stále konkrétně nepojmenovávala, které lidské činnosti skleníkový efekt způsobují.

Zlom přišel s konferencí v Kodani v roce 2009. Ředitel Totalu Desmarest tehdy prohlásil, že „nejistoty se již netýkají samotného jevu oteplování, ale jeho velikosti" a IPCC označil za věrohodný vědecký orgán. Total se začal prezentovat jako partner při uvádění závěrů klimatické vědy do praxe.

Čísla ovšem vyprávěla jiný příběh. Mezi lety 2005 a 2009 investoval Total 60 miliard dolarů do průzkumu a těžby ropy a plynu. Do nefosilních zdrojů v tomtéž období směřovaly maximálně 3 miliardy. V letech 2010 až 2014 dosáhly investice do těžby přibližně 127 miliard dolarů — do obnovitelných zdrojů méně než desetina.

Klimatický lídr (na papíře)

S blížící se pařížskou konferencí v roce 2015 Total začal měnit strategii. Ohlásil prodej uhelné dceřiné společnosti Total Coal South Africa. V roce 2021 se firma přejmenovala na TotalEnergies — název, který naznačuje diverzifikaci za hranice ropy.

Mezitím ale mezi lety 2015 a 2019 investovala dalších 77 miliard dolarů do těžby. Do nefosilních zdrojů méně než 5 miliard. A dnes, v rámci společného podniku se skupinou EPH, se TotalEnergies alespoň částečně vrátí k provozu uhelných elektráren.

Zpráva organizace Urgewald z července 2025 uvádí, že TotalEnergies má plány na nové fosilní projekty ve více zemích (53) než jakákoli jiná těžební společnost na světě. Plány zahrnují státy s vysokým politickým a ekonomickým rizikem. V letech 2023 až 2025 navíc firma snížila investice do elektřiny a zvýšila investice do ropy a plynu.

Formálně se TotalEnergies hlásí ke Scénáři čistých nulových emisí Mezinárodní energetické agentury (IEA) pro rok 2050. Jenže tentýž scénář říká jednoznačně: „Kromě projektů schválených k roku 2021 nejsou povolena k rozvoji žádná nová ropná ani plynová ložiska."

Tato mezera mezi deklaracemi a skutečností nezůstala bez povšimnutí. V říjnu 2025 rozhodl pařížský soud, že tvrzení TotalEnergies o tom, že postavila „klima do samotného středu své strategie", a její ambice dosáhnout čistých nulových emisí do roku 2050 představují environmentálně zavádějící jednání — greenwashing — a jsou protiprávní. Jde o vůbec první rozsudek tohoto druhu namířený proti ropnému průmyslu.

Lobbing v zákulisí

Souběžně s veřejným přeformátováním pokračuje TotalEnergies v tichém oslabování klimatické legislativy. Společnost je členem skupiny jedenácti firem, která se prezentuje jako „Kulatý stůl o konkurenceschopnosti" (Competitiveness Roundtable) — spolu s Chevronem, ExxonMobilem, Kochem, JPMorgan Chase a dalšími. Cílem skupiny bylo rozdělit Evropskou komisi a přimět Evropskou lidovou stranu, aby hlasovala s krajní pravicí.

Terčem byl návrh směrnice CSDDD (Směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti), konkrétně její klimatické závazky, extrateritoriální dosah a mechanismus občanskoprávní odpovědnosti. TotalEnergies přitom navazovala kontakty s francouzskou, belgickou a dánskou vládou.

Výsledek: v červnu 2025 Rada EU souhlasila se zjednodušením legislativy, finální dohoda z prosince 2025 povinnost firem přijmout přechodové plány ke snižování emisí zcela zrušila, občanskoprávní odpovědnost nahradila odkazem na národní právo a maximální sankce snížila na 3 % obratu. Evropská ombudsmanka Teresa Anjinho označila celý proces za netransparentní a vedený za zavřenými dveřmi.

Vzorec, který se opakuje

Historie TotalEnergies je příběh firmy, která byla o klimatických rizicích informována již před více než 50 lety — a systematicky se bránila tomu, aby tato znalost vedla k politickým opatřením.

Vzorec má tři fáze, které se v různých obměnách opakují od 70. let dodnes: nejprve interní poznání a jeho zadržování před veřejností, pak aktivní zpochybňování vědy a oddalování regulací, a nakonec deklarovaná transformace — bez odpovídající změny byznysového modelu. Jak se popírání stávalo politicky rizikovým, přesunulo se do greenwashingu. Jak greenwashing začínají soudy označovat za protiprávní, přesouvá se strategie do lobbingu za oslabení zákonů.

Podobný vzorec lze pozorovat i u dalších velkých hráčů evropského energetického trhu — včetně holdingu EPH, který vlastní český miliardář Daniel Křetínský.